Těšíme se na prázdniny

1. prosince 2016 v 23:12 | Nebulis |  Blogový vesmír
Je tu první prosinec. To znamená, že oficiálně začíná měsíc Vánoc. Myšlenkám na Vánoce už se nedá moc vyhýbat, ovšem když vytrváme, tak se nám je podaří úspěšně vytěsnit.
Nemám Vánoce moc ráda. Zbožňuji to předtím i rituály potom, baví mě ten hluk a stresík při návštěvách.. Ale z nějakého důvodu všem okolo čas vánoční vlastně vyplní dárky. Malé, velké, s mašlí i bez. To pro mě není pointa tohoto času. Proto s každou otázkou ,,Tak co, už máš všechny dárky?" se ve mně prohlubuje negativní pocit, který z čtyřiadvacétého prosince mám. Ale o tom jindy, třeba na Štědrý den :)

Dnes je to o prvním prosinci a o blížících se prázdninách. Pokud se tedy dá nazývat necelý týden plnohodnotnými prázdninami. Já bych se o tom byla schopná hádat. Vždyť to tak rychle uteče...

Ale vyvstává otázka, proč se vlastně těšíme na prázdniny? Co si od nich slibujeme?

Já nevím, co vy (dokázala bych určitě tipnout) a protože mě paní učitelka skvěle naučila nezobecňovat, tak pod touto větou je můj vlastní, soukromý seznam. Udělejte si svůj. Tak. Každopádně, pokud to vezmete vážně, dejte mi vědět :) (odkazem na váš článek, zkopírováním seznamu do komentářů nebo mi můžete poslat dopis. Fantazii se meze nekladou :))

1. První sníh
(Mám z něj takovou dětskou radost..Nejkrásnější je, když sněží líní kocouři a už je tma - což v zimě není těžké - a všechno kolem svítí...)

2. Vůně svařáku a pečícího se cukroví
(To je prostě, jak chutná zima.)

3. Světélka úplně všude
(Vytváří to zvláštní, mystickou atmosféru. V blikající neb plápolajícím světle je nějak jednodušší se na všechny usmívat.)

4. Čtení v teple a klidu
(Únik od školního stresu, to je smysl prázdnin! Nos zabořený do kdejakého braku, hlavně že se nemusí číst odborná literatura!)

5. Požitek ze společných chvil
(Ano, je tu ono klišé. No a co? Atmosféra prostě dělá zázraky. Je jedno, kde jste. Důležité je to, co daná situace vyvolává. Pocit soudržnosti, lásky, najednou člověk není sám :) Krásné idylka, která se málokdy podaří opravdu prožít. A přesto to zkoušíme každý rok znovu a znovu.)

A našla bych další: lyžování, bruslení, vánoční trhy, vonné svíčky, rum ve všem, nohy nahoře, teplá postel, ... Ale těch prvních pět je pro mě alfou omegou.

A táákhle se těším!


Příjemný zbytek prvního prosince :)

Nebulis


P.S. Aneb 12-ti denní prosincová výzva s Cassey. Je mi líto to nikam nedat. Insta si zřizovat nebudu. Z principu.
Ale určitě doporučuji účast :)
 

Vzpomínky na léto

2. října 2016 v 0:42 | Nebulis |  Planetka všedního života
Léto je pryč. Pro mě ještě ale zcela neskončilo, oficiálně se s ním rozloučím v pondělí, kdy mi začíná opět kolotoč přednášek, cvičení a zkouškového.

Když jsem dostala do ruky rozpis praxí na léto, bylo to někdy v březnu, pronesla jsem:
,,Tak tyhle prázdniny nestihnu kvůli těm idiotským praxím vůbec nic."

Rozhodla jsem si to sepsat a zjistit, co se mi tedy o prázdninách podařilo prošvihnout a co jsem naopak stihla, nejdříve ručně s pomocí diáře, kde jsem měla všechny akce zapsané.
Děkuji, diáři, zbožňuji tě!


2.6.
koncert kapely Jelen

20.6.-8.7.
praxe
(-> 24.6. párty a totální zrušení kámošky; 1.7. koncert LUCIE; 2x Activity až do rána; navštíven místní koupák i Labyrint světa a ráj srdce)

11.-29.7
praxe II.

16.7.
kamarádčina J. oslava

30.7.
festival HRADY CZ

31.7.-5.8.
jazykový tábor (jako lektorka)

15.-19.8.
cyklo-dovolená v Třeboni

22.8.-9.9.
praxe III.

3.9.
oslava jiné kamarádky D.

11.-18.9.
dovolená Bulharsko

21.9.
vítání semestru v Plzni

23.-24.9.
přípravný camp

29.9.
narozeninová má vodnice

-> časové prodlevy mezi jednotlivými akcemi vyplněny brigádou v Praze (srpen) a brigádou doma (červen, září)
-> prázdniny počítám od konce zkouškového, tj. od června do začátku října

No, myslím, že nakonec jsem toho stihla celkem hodně, ne? :)


Zaneprázdněná, vyprázdninovaná
Nebulis

P.S. Stihli jste také, co jste chtěli?


Vzpomínky jsou jako fotografie

27. srpna 2016 v 23:28 | Nebulis |  Týdenní toulky
Nepamatuji si z ranného dětství skoro nic. Znáte to, vzpomínky blednou a vytrácejí se.
Naštěstí mám fotky, které jsou důkazem, že jsem kdysi byla malá, sladká, blonďatá a šťastná holčička se dvěma culíky (nebo s fontánkou). Vůbec celé dětské období mám poskládané z příběhů a příhod, které mě prý provázely, nebo z oněch fotografií.
Opravdu si vybavuji jen pár neurčitých věcí, drobností, které nic moc neznamenají. Nebo jsou důležité?

Například růžové tričko s dalmatiny, to jsem měla moc ráda. Asi. Nebo jsem ho klidně mohla nesnášet, kdo ví.
Rodinné dovolené pod stanem v Chorvatsku, kde mi utkvěla v paměti nutela. A to, jak byla v tom horku tekutá. Byli jsme všichni zapatlaní za ušima, pod ušima a dokonce až na břiše.
Také Malenku, umělohmotnou postavičku telátka, kterou jsme vyhrabaly z písku na pláži. To, jak jsme si hrály na Vládkyni všech moří a vždy to byla starší kamarádka. Nic jsem si z toho nedělala, vymyslela jsem si Vládkyni skal a útesů. Sedávala jsem pak pěkně nad všemi ostatními.
V mé mysli ožila Aranka, babiččina kříženka border kolie, která ráda lovila myšky cestou na zahrádku. Cestičku lemovala vysokánská tráva, kde vždycky skokem mizela, aby nám udělala radost.
Znovu prožívám dovolenou s babičkou v campu - chatkách. Ale strašlivě pršelo. Tak, že jsme musely odjet dřív domů, protože vody bylo nad kotníky a stále na nás padala další.
Sledování krtečka u druhé babičky, kde jsem byla často na hlídání.

Pak si pamatuji až nástup do školky - velkáčů. A seznámení s kamarádkami, které proběhlo nad panenkami. Dodnes se spolu scházíme a společně se smějeme ubíhajícím letům. Já vždy házím do placu historku, kdy se na mě ty dvě potvory domluvily a celý den mě ignorovaly. Byla jsem ovšem hrdé dítě, které se neponižovalo brekem, prostě jsem s nimi neka. ZA chvíli se to srovnalo.

Přišla škola, dospívání, střední a nyní VŠ. Ze všech období si vybavuji spoustu vzpomínek, čím se blížím současnosti, tím víc. Jsou všechny celkem pozitivní a optimistické. To jsem ráda.
Samozřejmě, ty ošklivé mám také uložené, ale v pozadí, kam jsem je odsunula. Například svojí první noční můru mám stále živě před sebou. Přede mnou kovaná brána, která je zamčená. Zámek je ve tvaru srdce. Nemůžu jít dál, tak stojím před ní a čekám. Najednou z míst za mnou, kde je jen tma, vylétne šíp, který se zabodne přímo do srdce brány, která se neslyšně otevře... A najednou ta hrůza a strach. Přitom celkově na tom nic strašidelného nebylo, jen atmosféra. Neumím ji popsat, ale měla jsem z toho hrůzu ještě dlouho. Dokonce se mi párkrát vrátil i v dospělosti. Sny jsou vůbec zvláštní. Ale to už je kapitola sama o sobě.

Účelem tohoto článku bylo se vypsat do ospalosti, což se dle mého názoru povedlo. A taky se mi líbila ta myšlenka, že vzpomínky jsou vlastně fotky pořízené očima a uložené v archivu mozkových závitů nebo neuronů.

Uondaná
Nebulis
 


(S)nová výzva: Den zmáčený krví

10. srpna 2016 v 23:41 | Nebulis |  (S)nová výzva
Stejně jako prázdninové dny stále ještě pokračují, jede vpřed i (S)nová výzva. Její základní kámen najdete přesně Tady.




Bingo: #VDAVU

18. července 2016 v 18:11 | Nebulis |  Knihomolské Bingo
Haló, haló!
Týden se s týdnem sešel u šálku voňavé kávy v knižním koutku. Tentokrát diskutují nad druhým zadáním čtenářského Binga, které probíhalo #VDAVU!

Wiki říká, že definice davu je tato:
,,Dav je přechodné a málo strukturované shromáždění velkého počtu osob ve stejném prostoru. Může být záměrné, pokud účastníky spojuje myšlenka, program, postoj k určitému problému, osobě či skupině, ale může být také zcela nahodilé." (Wikipedie, 22.12. 2015)

Já bych definovala jinak. Dle mého zvyku dav jsme my (čti naše šesti-sedmičlenná parta gympláků), neboť my tvoříme v ulicích dav. Tak to alespoň funguje v mém rodném městečku. Samozřejmě v Práglu je vše jinak a myslím, že i většině lidí vyvstane na mysli spíš přeplněný Václavák než šest studentů na cestě ze školy. Takže kompromisem je ,,dav" v MHD, protože tam je taky pořád narváno. No jo, jenže v hustém davu člověk nevytáhne ani foťák ani knihu, nýbrž je namáčknut na dalšího davanta (jsem si jistá, že je to nové slovo). Tak jsem cvakla polo dav v poloprázdné tramvaji, ale říkejme, že je napůl plná. Prostě ranní špička.


No, provedení sice tuctové a nikterak originální, ale splněno je. Odškrtla bych si fajfkou. Červenou.

Stařenka Remoska a začátek týdne

12. července 2016 v 23:57 | Nebulis |  Planetka všedního života
Mávám ve spolek!
Tentokrát to bude překvapivě o mně. Vůbec nejsem sebestředná bytost, kdyby měl někdo náhodou ten pocit. I když upřímně...

Nejprve zmíním svoje krásné pondělí - nástupní den praxí. Praxe = tři - čtyři týdny práce za nic, které se ale musí splnit. Pracoviště jsou přidělená. Velmi obecně a stručně řečeno, jen tak na úvod.
Pondělí bylo tím dnem Dé a osmá ráno hodinou Há. Radši jsem vyrazila dřív, přece jen se znám a štěstí na dopravní prostředky či jejich rychlost mi kupodivu schází. Hodinka cesty někam, kde jsem nikdy nebyla. Ještěže máme offline navigace! Poté, co jsem dle slečny navigace šla nejkratší cestou, ale dle mého subjektivního vnímání to byla ta nejdelší oklika v mém životě, na mě čekal další úkol - najít vchod. Budova v rekonstrukci, všude zabedněno. Až když jsem sešla dolů ulicí, tak jsem našla otevřený vjezd. Nu, zkusím. Vešla jsem do budovy, recepce trůnila přímo naproti mě. Páni, super, odpadá složité hledání. Zluboka jsem se nadechla a jala se do vysvětlování, cože tu dělám a chci po paní recepční. Když jsme se vzájemně pochopily, poslala pro paní, co by měla mít praktikanty na starosti.
,,Praxe, tady? Bohužel o vás vůbec nevíme. On má pan magistr dovolenou."
Ztuhla jsem, ale tento verdikt jsem popravdě čekala. Alarmující byl fakt, že jsem se dva týdny nedovolala, abych potvrdila, že přijdu. Dobrá, klid. Co teď, co mi paní poradí? Telefon na paní doktorku koordinátorku v rámci celé sítě těchto specializovaných pracovišť, domluvte se s ní. V pořádku, tak jsem zavolala.
,,Dobrý den, měla jsem nastoupit na praxe na pobočku, ale..." Dál jsem se nedostala.
,,Sem? To určitě ne, tam má pan magistr dovolenou." Fakt. Díky. Za. Info. Opět vyvstala otázka, co tedy mám dělat? A znovu jsem dostala telefon na jiné pracoviště. Telefonovala jsem - marně. O půl dne později mi to konečně někdo vzal. Paní milounká: ,,Určitě to půjde, když vás posílá paní doktorka, tak to není problém. Tak přijďte v úterý, trefíte?" Snad. Nakonec jsem trefila a mám tedy za sebou první den. Nemůžu si stěžovat, opravdu skvělé místo! Doufám, že problémy jsem si už vybrala do konce všech praxí ...


Byla jsem puštěna o chvíli dřív, pravá práce mi začne zítra, tak jsem stihla i nakoupit. Studentsky, v akci. Jeden pár kuřecích stehen za dvacku? Neprošlý? Pěkně vypadající? Z Čech? Večeře byla naprosto jasná... Do košíku jsem přihodila ještě půl kila nových brambor na šťouchačky za devítikorunu a bylo. A tak se stalo, že plus mínus za třicet korun mám dvě hlavní výživná jídla. Pohádka.
K tomu jsem si našla recept na pěkně vypadající marinádku a musím doporučit! Mlaskala jsem až k sousedům!
Ale to bych nebyla já, abych tu a tam něco nepřidala a něčeho neubrala... Čestné slovo, když uberete sójovku a přidáte lehce chilli, tak nevybouchne nic a sníst se to dá!
(Jak na to teď koukám, recept psaný, jak pro idioty, co v životě nestáli v kuchyni, ale je to nejspíš třeba.)


Jen mě vždycky pobaví instrukce na předehřátí trouby, popřípadě na kolik stupňů péci. Rozumějte, troubu nemám, jedině remoska mě zachraňuje! No jo, ale pochází z roku raz, dva ... tři, ať nežeru. Ta sama neví, na kolik peče! Ale vcelku si rozumíme. Já vždy vyložím, co po ní chci a ona mlčí. Ideální kombinace.

Máte k tomu také co říci? To se musím ptát? Fakticky? Takhle nahonem mě napadají dotazy typu: Co jste večeřeli? Vaříte nebo si necháváte vařit? Jaký spotřebič, který používáte, je už pamětníkem?

Kolik byste chudince hádali?


Nebulis

Bingo: #NACESTĚ

9. července 2016 v 23:22 | Nebulis |  Knihomolské Bingo
Konečně píšu z přechodného domova! Těžko říci, co měl proti blogu admin wifi-sítě v Brandýse, nicméně mě k němu nepustil. Vůbec. A vyjímečně to není výmluva.

Občas narazím na zajímavou výzvu, článek, nápad nebo soutěž. Řeknu si, že je to super věc, ale po delší úvaze zjišťuji, že se nijak nezapojím. Jako například dnes. Objevila jsem Knihomolské bingo, drobnou soutěž, kterou pořádá Martinus.cz. Moc se mi líbí nápad spojení knihy, pěkného místa a hry. Pravdila jsou jednoduchá, to mám také ráda. Jediným problémem, se kterým se tu setkávám je, že fotografie se publikují na Instagram. Nemám založený účet a nijak po něm netoužím. Jako sociální síť mi stačí Facebook, ono lidi stejně fotky dávají obvykle i na fb i na instáč. Proto se této soutěže nezúčastním. Oficiálně.
Neofiko mám v plánu házet své příspěvky sem. Bez hashtagů, jen tak. Protože se mi to líbí a chci tedy vyjádřit tomuto projektu podporu. Pokud to máte někdo stejně, pochlubte se svými fotkami a svým vlastním bingem! :) Člověk nemusí hrát o něco, aby u něčeho vydržel a aby ho to bavilo!
Navíc mi vyhovuje, že mohu připojit i pořádný popisek, neboť na instagram by to asi nešlo. Nebo ano? Já nevím. Vlastně to nechci vědět, ale díky. :)

První prázdninový týden téměř za námi, tudíž zahajme kolo první! Čtení #NACESTĚ!

O/In-line stezka Krejcárek - Hl. Nádraží

17. června 2016 v 23:06 | Nebulis |  Cesty po galaxii
Zhmotněná Nebulis, která právě vystoupila z teleportu a jejíž atomy ještě stále nejsou na správných místech (čti zkouškové), zdraví zbytkový vesmír!

Po měsíci oprašování svých in-linů jsem je vzala s sebou a dovezla do Stověžatého velkoměsta, aby se na ně mohlo pár dalších týdnů prášit. Sice si nestěžovaly, ale příjemné to asi není. Zvlášť pokud máte alergii.
Konečně jsem je tedy oklepla a provětrala na krátké stezce vedoucí z Krejcárku na Hlavní Nádraží Pražské. Vstup na stezku je jednoduchý a velice pohodlný - dojedete tramvají tak přímo, že příměji to ani nejde, pokud tedy začínáte stejně jako já.


(S)nová výzva: Pohled vzhůru

23. dubna 2016 v 21:52 | Nebulis |  (S)nová výzva
To jsem se tak líně brouzdala vesmírem a tu jsem narazila do výzvy. (S)nové.



Jak se taková výzva narodí? Jednoduše tak, že se spojily nikoli oocyty a spermatozoidy, nýbrž nápady dvou kreativních blogerek lačnících po tvoření a stvoření Iris a Vlasty a musím říci, že spatřila světlo světa opravdu moc pěkně a s grácií!
Zapojit se může kdokoli, informace se objeví po kliknutí na odkazy výše. Stručně řečeno, jsou daná témata (14) a formy (10), jakými téma zpracovat. Přiřazovat si můžeme sami, o to je tvorba kreativnější.

Interview s: Náprstník

21. dubna 2016 v 13:38 | Nebulis |  Intergalaktické rostlinstvo
Bytost se nám ztratila v hlubinách vesmíru. Pohlcena časovým vírem, pracně a namáhavě hledala cestu zpět.

A pak přišlo jaro.

Náruživá milovnice všeho živého (i toho, co na první pohled živě nevypadá, ale klidně by být mohlo) samozřejmě vlastní velice působivou sbírku okolní květeny. Tomuto světu ovšem vylisované a zahnědlé kousky nikomu nic neřeknou, ač mají pro sběratele vysokou hodnotu! Co řekne více než květina sama? Proto jsem si dovolila promluvit s několika obyvateli zeleného světa, který se nachází přímo pod našima nohama.
A jelikož vzdělanost a povědomí o přírodě se v celém vesmítu rapidně snižuje a já se ráda vzdělávám a úspěšně k tomu nutím i ostatní, založila jsem si druhý herbář - kreslený, vlastnoručně! Obsahuje i několik velice zajímavých informací, které mohou obohatit všední šeď a ozářit mozek něčím novým. Opravdu se nebojte, radioaktivní to není!


Jako první je tu milá, ač jedovatá rostlinka, kterou opravdu nepřehlédnete a bezpečně poznáte i vy, třeba laici, pokud tedy právě kvete. Nejprve tu máte obrázky, ať si správně zařadíte tuto rostlinu a níže pak rozhovor...

Náprstník červený - Digitalis purpurea - Foxglove (liščí rukavička)

Foxglove inflorescence

Kam dál