Srpen 2015

Záblesky budoucna I. Červenec

26. srpna 2015 v 23:38 | Nebulis |  Záblesky budoucnosti
Hlásím se s troškou z Mlhoviny Nebula, kterou najdete, jen pokud se dobře díváte.
S čím jsem občasné kolemploucí ještě neobeznámila? S mojí vášní experimentovat. Hlavně s věcmi, které nejsou podoložené, nedají se vědecky vysvětlit a většinou na ně věří jen půlka lidu. (Ta menší půlka.) Řeč je o kartách. Ne jen tak o nějakých kartách, ale o těch věšteckých, které nemám.
Nevadí, na internetu nadete spoustu zaručeně funkčních návodů, jak na výklad karet. Musím hned na úvod říci, že nejsem žádný fanatik. Chci si jen ze zvědavosti a nudy vykládat dlouhodobě karty a dívat se, jak moc jsem se s výkladem sekla. Nečekejte v mé malé věštírně tmu, korálkové závěsy, svícny a esoterická znamení všude možně, ani vědmu s rozčepýřenými vlasy, velkými náušnicemi a teatrálním až děsivým hlasem. Jsem tu jen já, bytost.


HP Maratón 1

17. srpna 2015 v 0:45 | Nebulis |  Planetka všedního života
Zdravím a podávám pravidelné hlášení z mé planetky!
Slunce můj domov ještě nespálilo, ba naopak. Konečně vesmírné husy přinesly na svých křídlech oblaka plná vody, která svlažují vyprahlou zem. Moje zahrádka už to potřebovala jako moře vlny, byla celá žlutá a uschlá. Snad se zase zazelená.

Jinak v inTergalaktickém Vysílání poslední dobou (celé prázdniny) pouštějí spoustu pohyblivých obrázků za sebou (prý filmy, pch) opět na téma Harry Potter, dnes tuším běžela sedmička, 1. část. Já i další bytosti občasně vpuštěné do mého vesmíru jsme se rozhodli, že si uděláme HP Filmový maraton. Pustíme si v dohledné době všechny filmy v angličtině. A jelikož slova nejsou meče a muže dělají činy (a emancipované ženy zavelely), jsme se na 1. díl vrhli už dnes večer.
Původně jsme se dívali na DVD v češtině, kde nešla nastavit angličtina, protože to nebyla originálka. Nakonec jsme se mrkli na notebooku online, komplet v angličtině.

Poznatky:

Letní čaj aneb meduňková tříšť

12. srpna 2015 v 8:48 | Nebulis |  Intergalaktické rostlinstvo
Zdravím milé poutníky, přistupte blíže.
V těchto dnech, kdy Slunce žhne všude kolem ve vzdálenosti několika tisíci světelných let a hrozí, že způsobí zánik několika planet nebo alespoň rozpuštění jejich obyvatel, hledá bytost, jak se nejlépe osvěžit. Domácí zmrzlina? Skvělé, ale ne dlouhodobé. Co je lepší jsou domácí limonády nebo tříště. Na mé planetce se letos podává něco skvělého na osvěžení - vyhlášená Meduňková limonáda nebo tříšť, dle chuti. Nezapomeňte si hned u vstupu požádat o sklenici, ale s úsměvem a pozdravit, prosím!
Nemůžete ke mně přijet? Škoda... No, tak vám alespoň tímto jednoduchým postupem přivedu závan meduňky až domů.


Liebster award tag

8. srpna 2015 v 11:04 | Nebulis |  Blogový vesmír
Pluji si tak blogerskou galaxií, tu se zastavím a začtu, tu zanechám nějaké to moudro. A najednou koukám, objevil se i na mé planetce ten známý/á T(ajemná)A(strální)G(alaxie) - Liebster Award, sotva den po zrození jedinečné mlhoviny, co ukrývá moji skromnou planetku. Jistě jste na něj při svých cestách také narazili, ale kdyby ne, jde o číslo jedenáct. 11 faktů o Nebulis, 11 otázek od nominovatele, 11 Nebulisiných otázek a další oběti (ideálně 11).
No, proč ne...díky ti Mischelle ;)

Emoce mají (e)moc

7. srpna 2015 v 16:15 | Nebulis |  Týdenní toulky
Vydávám se na svou první Týdenní toulku, jdu pátrat v mezihvězdném prostoru po stopách EMOCÍ.

Emoce. To slovíčko v sobě má moc, respektive (e)moc. Tato (e)moc nás ovládá, vlny emocí se v nás přelévají jedna přes druhou, tu zanechají emoční tříšť, tu šeptem vyšumí.
Někdy se zdá, jakoby tu nebyly, ale ony si vždycky najdou cestičku do klidných vod naší duše a způsobí drobná tsunami. Ale jsou krásné. Udržují totiž ten drobný rozdíl mezi strojem a člověkem, který je ale víc než podstatný. Ve chvílích největší bolesti je proklínáme, ne že ne. Ale pak je tu ta druhá strana schovaná pod hladinou. Jsme schopni milovat a to je prý největší kouzlo vesmíru. A to, jak emoce dáváme najevo, jak jsme schopni je kontrolovat a odhalovat je druhým, to nás definuje a povznáší na další úroveň. Už to není "jen" člověk, ale jedinečná osobnost ukrytá v člověčí schránce.

Všichni ví, že i emoce lze rozdělit na hodné a zlé víly, které si žijí vlastním životem. Hodné víly umožńují vnímat to krásné, vidět svět pozitivně a celý v žlutých brýlích. (Žlutá je barva slunce a optimismu, tak proto.) A pak se tu objeví ty zlé, které najednou zahalí svět šedivou mlhou a člověk pak není schopen najít jedinou pozitivní věc ve svém okolí. Když to zajde moc daleko, rázem se ze zlé víly vyklube skřet se jménem Deprese.
Takže človíčci, bacha na skřety! Nenechte si od lidských skřetů kazit dny, užívejte si všechny, ačkoli je to občas těžké. Zvláště pro dámy v určitých červených dnech. Ale i tohle je individuální, na kamarádské planetě žije jedna, co v těchto dnech skoro nevystrkuje nos z pelechu a když, tak ho má pěkně nakrčený a už dopředu je otrávená (snad se něčeho nadýchala?). Oproti tomu moje maličkost to nesnáší nijak extrémně špatně.

Ano, často mi ze srandy říkají, že snad emoce nemám. Zajímalo by mě, jak to ví? Já sama se v sobě občas nevyznám, tak jaktože oni ano? No, objektivně vzato, emoce neprojevuji příliš. Prostě tam uvnitř jsou, ale nepouštím je ven. Snad kromě těch pozitivních - ty se snažím rozdávat. Ale když mám zlost, umím být tak ledově klidná, že je hned o pár stupňů míň. A to se v posledních parnech hodí.
A tak říkám, buď jak buď, buď to hlavně ty.

Průzkum vesmíru: Co ve vás vyvolává emoce? Jak silné?


Nebulis
z hlubin vesmíru