Emoce mají (e)moc

7. srpna 2015 v 16:15 | Nebulis |  Týdenní toulky
Vydávám se na svou první Týdenní toulku, jdu pátrat v mezihvězdném prostoru po stopách EMOCÍ.

Emoce. To slovíčko v sobě má moc, respektive (e)moc. Tato (e)moc nás ovládá, vlny emocí se v nás přelévají jedna přes druhou, tu zanechají emoční tříšť, tu šeptem vyšumí.
Někdy se zdá, jakoby tu nebyly, ale ony si vždycky najdou cestičku do klidných vod naší duše a způsobí drobná tsunami. Ale jsou krásné. Udržují totiž ten drobný rozdíl mezi strojem a člověkem, který je ale víc než podstatný. Ve chvílích největší bolesti je proklínáme, ne že ne. Ale pak je tu ta druhá strana schovaná pod hladinou. Jsme schopni milovat a to je prý největší kouzlo vesmíru. A to, jak emoce dáváme najevo, jak jsme schopni je kontrolovat a odhalovat je druhým, to nás definuje a povznáší na další úroveň. Už to není "jen" člověk, ale jedinečná osobnost ukrytá v člověčí schránce.

Všichni ví, že i emoce lze rozdělit na hodné a zlé víly, které si žijí vlastním životem. Hodné víly umožńují vnímat to krásné, vidět svět pozitivně a celý v žlutých brýlích. (Žlutá je barva slunce a optimismu, tak proto.) A pak se tu objeví ty zlé, které najednou zahalí svět šedivou mlhou a člověk pak není schopen najít jedinou pozitivní věc ve svém okolí. Když to zajde moc daleko, rázem se ze zlé víly vyklube skřet se jménem Deprese.
Takže človíčci, bacha na skřety! Nenechte si od lidských skřetů kazit dny, užívejte si všechny, ačkoli je to občas těžké. Zvláště pro dámy v určitých červených dnech. Ale i tohle je individuální, na kamarádské planetě žije jedna, co v těchto dnech skoro nevystrkuje nos z pelechu a když, tak ho má pěkně nakrčený a už dopředu je otrávená (snad se něčeho nadýchala?). Oproti tomu moje maličkost to nesnáší nijak extrémně špatně.

Ano, často mi ze srandy říkají, že snad emoce nemám. Zajímalo by mě, jak to ví? Já sama se v sobě občas nevyznám, tak jaktože oni ano? No, objektivně vzato, emoce neprojevuji příliš. Prostě tam uvnitř jsou, ale nepouštím je ven. Snad kromě těch pozitivních - ty se snažím rozdávat. Ale když mám zlost, umím být tak ledově klidná, že je hned o pár stupňů míň. A to se v posledních parnech hodí.
A tak říkám, buď jak buď, buď to hlavně ty.

Průzkum vesmíru: Co ve vás vyvolává emoce? Jak silné?


Nebulis
z hlubin vesmíru
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Gil Gil | Web | 7. srpna 2015 v 19:46 | Reagovat

:D tento článek a blog u mě vyvolal úsměv a emoci sympatie :) Je dokonalý! Hezká nová planetka se objevila :)) Jsem ráda, že jsem dneska sledovala blogovesmír :))

2 Mischelle Mischelle | Web | 7. srpna 2015 v 20:21 | Reagovat

Ahoj ráda bych tě nominovala do tagu Liebster award, více o tagu se dozvíš zde:
http://newbegining.blog.cz/1508/tag
Budu ráda, když se do něho zapojíš, ale samozřejmě nemusíš :)
Jinak máš moc hezký blog :)

3 Luci Luci | E-mail | Web | 7. srpna 2015 v 22:15 | Reagovat

moc se mi líbí ta myšlenka, že vlastně emoce nás odlišují od strojů - je to pravda, ale asi by mě to nenapadlo zmínit, takže super :)) já červené dny snáším většinou nic moc... jsem podrážděná a hlavně jsem celkem nekamarádská - všem nadávám a hlavou se mi honí černé myšlenky :( ještě že to trvá vždy nejdéle 4 dny :D je pěkné, že se snažíš rozdávat hlavně pozitivní emoce - taky se o to snažím :)) ale z osobní zkušenosti vím, že negativní se šíří daleko rychleji :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama