Prosinec 2015

Spolucestující

6. prosince 2015 v 23:39 | Nebulis |  Z hlubin pera
Pozoruji svůj odraz v opatlaném skle. Baculatý obličejík orámován peroxidově blond vlasy, kterému dominuje široký nos. Plné rty se navztekaně špulí, modré oči se tiše nesouhlasí a obočí se na mě mračí skrz dvě vrásky. Kdo je ta smutná, naštvaná holka? Myšlenky tikající mi v hlavě nemůžu polapit a zneškodnit, hrozí, že vybouchnou v červené hvězdičky vzteku a ponížení. Nechci myslet. Vracím se k modré tenké knížečce, kterou držím v rukou. Soustředit se na anglická slovíčka mi dnes ale dělá nebývalé potíže, za které nemohou jen moje myšlenky, ale i tři další lidé sedící v mém kupé. Tu a tam každý z nich vydá zvuk, který mě nehorázně vytáčí. To musí pořád šustit, vzdychat, přehazovat nohu přes nohu, pohazovat vlasy nebo se drbat?!