Červenec 2016

Bingo: #VDAVU

18. července 2016 v 18:11 | Nebulis |  Knihomolské Bingo
Haló, haló!
Týden se s týdnem sešel u šálku voňavé kávy v knižním koutku. Tentokrát diskutují nad druhým zadáním čtenářského Binga, které probíhalo #VDAVU!

Wiki říká, že definice davu je tato:
,,Dav je přechodné a málo strukturované shromáždění velkého počtu osob ve stejném prostoru. Může být záměrné, pokud účastníky spojuje myšlenka, program, postoj k určitému problému, osobě či skupině, ale může být také zcela nahodilé." (Wikipedie, 22.12. 2015)

Já bych definovala jinak. Dle mého zvyku dav jsme my (čti naše šesti-sedmičlenná parta gympláků), neboť my tvoříme v ulicích dav. Tak to alespoň funguje v mém rodném městečku. Samozřejmě v Práglu je vše jinak a myslím, že i většině lidí vyvstane na mysli spíš přeplněný Václavák než šest studentů na cestě ze školy. Takže kompromisem je ,,dav" v MHD, protože tam je taky pořád narváno. No jo, jenže v hustém davu člověk nevytáhne ani foťák ani knihu, nýbrž je namáčknut na dalšího davanta (jsem si jistá, že je to nové slovo). Tak jsem cvakla polo dav v poloprázdné tramvaji, ale říkejme, že je napůl plná. Prostě ranní špička.


No, provedení sice tuctové a nikterak originální, ale splněno je. Odškrtla bych si fajfkou. Červenou.

Stařenka Remoska a začátek týdne

12. července 2016 v 23:57 | Nebulis |  Planetka všedního života
Mávám ve spolek!
Tentokrát to bude překvapivě o mně. Vůbec nejsem sebestředná bytost, kdyby měl někdo náhodou ten pocit. I když upřímně...

Nejprve zmíním svoje krásné pondělí - nástupní den praxí. Praxe = tři - čtyři týdny práce za nic, které se ale musí splnit. Pracoviště jsou přidělená. Velmi obecně a stručně řečeno, jen tak na úvod.
Pondělí bylo tím dnem Dé a osmá ráno hodinou Há. Radši jsem vyrazila dřív, přece jen se znám a štěstí na dopravní prostředky či jejich rychlost mi kupodivu schází. Hodinka cesty někam, kde jsem nikdy nebyla. Ještěže máme offline navigace! Poté, co jsem dle slečny navigace šla nejkratší cestou, ale dle mého subjektivního vnímání to byla ta nejdelší oklika v mém životě, na mě čekal další úkol - najít vchod. Budova v rekonstrukci, všude zabedněno. Až když jsem sešla dolů ulicí, tak jsem našla otevřený vjezd. Nu, zkusím. Vešla jsem do budovy, recepce trůnila přímo naproti mě. Páni, super, odpadá složité hledání. Zluboka jsem se nadechla a jala se do vysvětlování, cože tu dělám a chci po paní recepční. Když jsme se vzájemně pochopily, poslala pro paní, co by měla mít praktikanty na starosti.
,,Praxe, tady? Bohužel o vás vůbec nevíme. On má pan magistr dovolenou."
Ztuhla jsem, ale tento verdikt jsem popravdě čekala. Alarmující byl fakt, že jsem se dva týdny nedovolala, abych potvrdila, že přijdu. Dobrá, klid. Co teď, co mi paní poradí? Telefon na paní doktorku koordinátorku v rámci celé sítě těchto specializovaných pracovišť, domluvte se s ní. V pořádku, tak jsem zavolala.
,,Dobrý den, měla jsem nastoupit na praxe na pobočku, ale..." Dál jsem se nedostala.
,,Sem? To určitě ne, tam má pan magistr dovolenou." Fakt. Díky. Za. Info. Opět vyvstala otázka, co tedy mám dělat? A znovu jsem dostala telefon na jiné pracoviště. Telefonovala jsem - marně. O půl dne později mi to konečně někdo vzal. Paní milounká: ,,Určitě to půjde, když vás posílá paní doktorka, tak to není problém. Tak přijďte v úterý, trefíte?" Snad. Nakonec jsem trefila a mám tedy za sebou první den. Nemůžu si stěžovat, opravdu skvělé místo! Doufám, že problémy jsem si už vybrala do konce všech praxí ...


Byla jsem puštěna o chvíli dřív, pravá práce mi začne zítra, tak jsem stihla i nakoupit. Studentsky, v akci. Jeden pár kuřecích stehen za dvacku? Neprošlý? Pěkně vypadající? Z Čech? Večeře byla naprosto jasná... Do košíku jsem přihodila ještě půl kila nových brambor na šťouchačky za devítikorunu a bylo. A tak se stalo, že plus mínus za třicet korun mám dvě hlavní výživná jídla. Pohádka.
K tomu jsem si našla recept na pěkně vypadající marinádku a musím doporučit! Mlaskala jsem až k sousedům!
Ale to bych nebyla já, abych tu a tam něco nepřidala a něčeho neubrala... Čestné slovo, když uberete sójovku a přidáte lehce chilli, tak nevybouchne nic a sníst se to dá!
(Jak na to teď koukám, recept psaný, jak pro idioty, co v životě nestáli v kuchyni, ale je to nejspíš třeba.)


Jen mě vždycky pobaví instrukce na předehřátí trouby, popřípadě na kolik stupňů péci. Rozumějte, troubu nemám, jedině remoska mě zachraňuje! No jo, ale pochází z roku raz, dva ... tři, ať nežeru. Ta sama neví, na kolik peče! Ale vcelku si rozumíme. Já vždy vyložím, co po ní chci a ona mlčí. Ideální kombinace.

Máte k tomu také co říci? To se musím ptát? Fakticky? Takhle nahonem mě napadají dotazy typu: Co jste večeřeli? Vaříte nebo si necháváte vařit? Jaký spotřebič, který používáte, je už pamětníkem?

Kolik byste chudince hádali?


Nebulis

Bingo: #NACESTĚ

9. července 2016 v 23:22 | Nebulis |  Knihomolské Bingo
Konečně píšu z přechodného domova! Těžko říci, co měl proti blogu admin wifi-sítě v Brandýse, nicméně mě k němu nepustil. Vůbec. A vyjímečně to není výmluva.

Občas narazím na zajímavou výzvu, článek, nápad nebo soutěž. Řeknu si, že je to super věc, ale po delší úvaze zjišťuji, že se nijak nezapojím. Jako například dnes. Objevila jsem Knihomolské bingo, drobnou soutěž, kterou pořádá Martinus.cz. Moc se mi líbí nápad spojení knihy, pěkného místa a hry. Pravdila jsou jednoduchá, to mám také ráda. Jediným problémem, se kterým se tu setkávám je, že fotografie se publikují na Instagram. Nemám založený účet a nijak po něm netoužím. Jako sociální síť mi stačí Facebook, ono lidi stejně fotky dávají obvykle i na fb i na instáč. Proto se této soutěže nezúčastním. Oficiálně.
Neofiko mám v plánu házet své příspěvky sem. Bez hashtagů, jen tak. Protože se mi to líbí a chci tedy vyjádřit tomuto projektu podporu. Pokud to máte někdo stejně, pochlubte se svými fotkami a svým vlastním bingem! :) Člověk nemusí hrát o něco, aby u něčeho vydržel a aby ho to bavilo!
Navíc mi vyhovuje, že mohu připojit i pořádný popisek, neboť na instagram by to asi nešlo. Nebo ano? Já nevím. Vlastně to nechci vědět, ale díky. :)

První prázdninový týden téměř za námi, tudíž zahajme kolo první! Čtení #NACESTĚ!